Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 10. 2018

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 11 až 7°C.

 

MAS

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Rodáci

Antonín Chittussi

 Antonín ChittussiV Ronově nad Doubravou se narodilo několik významných osobností, z nichž nejpřednější místo patří beze sporu malíři Antonínu Chittussimu. Narodil se v 1. prosince 1847 v domě č.p. 115 na severní straně náměstí. Umělcův děd, který pocházel ze severoitalského města Ferrary, přišel do Čech kolem roku 1810 a usadil se tu natrvalo. Malý Antonín navštěvoval v letech 1853-1858 obecnou školu v Ronově a už tehdy se projevil jako dítě s výtvarným nadáním. Když v roce 1861 jeho otec Jan Chittussi, tehdejší starosta, založil ronovskou kroniku, nakreslil do ní třináctiletý Antonín titulní list. Po ukončení gymnázia v Čáslavi a Kutné Hoře studoval jeden rok na pražské technice, potom na Akademii výtvarných umění. Uměleckým studiem prošel také v Mnichově a ve Vídni. Po celou dobu studií se věnoval historické malbě a portrétu. Jeho spolužáky byli např. Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Tulka aj. V roce 1872 odešel podporován některými svými přáteli do Paříže, kde se setkal s díly mistrů tzv. Barbizonské školy, kteří tvořili přímo v terénu před motivem. Chittussi převzal jejich malířský způsob a přenesl jej šťastně do českého prostředí. Chittussiho vztah k rodišti se vyznačoval velkým citovým nábojem. Krajině kolem Ronova n. D. věnoval celou řadu svých děl, z nichž zřejmě nejznámější je olejomalba z roku 1886 Údolí Doubravky, dále pak Z Českomoravské vysočiny a Rybník Utopenec. Antonín Chittussi zemřel 1. května 1891 ve svých 44 letech. Pohřben je na pražském Vyšehradě v hrobě označeném renesančním křížem, darem Julia Zeyera. O pět let později byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. V roce 1961 byla v Ronově nad Doubravou otevřena Pamětní síň Antonína Chittussiho, z níž se v osmdesátých letech vyvinula dnešní galerie nesoucí umělcovo jméno.

Ferdinand Schulz

Narodil se ve mlýně Korečníky 17. dubna 1835. Byl vynikajícím novinářem a redaktorem. Řídil význačné časopisy své doby (Osvěta, Poesie světová, Matice lidu). Několik let zastával funkci šéfredaktora časopisu Zlatá Praha. Napsal mnoho statí z historie novočeské slovesnosti, z nichž k nejdůležitějším patří Česká balada a romance. Věnoval se též vlastní literární tvorbě. Největší ohlas získal zřejmě jeho starosvětský literární obraz Latinská babička. Je autorem mnoha povídek, v nichž se dotkl společenských poměrů a národnostních vztahů. Ferdinand Schulz zemřel 16. února 1935.

Karel Horký

Prozaik, básník, dramatik, novinář a publicista. Narodil se 25. ledna 1879 v Zámecké ulici č.p. 175 jako syn úředníka nadačního velkostatku. Novinářské schopnosti věnoval nejprve krajanskému tisku. Roku 1903 založil list Kramerius, kde uveřejňoval i své vlastní fejetony. Od roku 1927 bylo jeho jméno spojeno s polemicky zaměřeným týdeníkem Fronta, kde se věnoval politické publicistice a polemice. V době německé okupace odmítl spolupracovat s oficiálním proudem a ve svých fejetonech se soustředil zvláště na aktualizaci českých národních tradic. Postavil se také do čela ohroženého divadla E. F. Buriana. Po druhé světové válce se věnoval psaní svých pamětí. Zemřel 3. března 1965 v Praze. Horkého Paměti byly sice napsány a vytištěny, ale nikdy nespatřily svého čtenáře. Rukopis 2. dílu je zachován v Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1954 vyšel výbor z jeho fejetonů pod názvem Cestou necestou. Karel Horký pravidelně navštěvoval rodnou obec až do svého vysokého věku. Psal o ní, o kraji a zážitcích z dětství v řadě fejetonů. Pamětní deska na jeho rodném domě byla odhalena 17. června 1995 univerzitním profesorem PhDr. Františkem Černým, děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Dobroslav Orel

V Čáslavské ulici v domě číslo 126 se 13. prosince 1870 narodil Dobroslav Orel, kněz, profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě. Po středoškolských studiích vstoupil na teologickou fakultu, kterou ukončil v roce 1894. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Jeho zájem o historii a hudbu jej přivedl ke studiu skladby u Vítězslava Nováka, hudební vědu studoval na pražské a vídeňské univerzitě. V časopise Cyril, který deset let redigoval, vycházela postupně jeho obsáhlá práce Kancionál Franusův, vydaná v roce 1922 knižně. Téhož roku vydal Počátky českého vícehlasu. Orlovým vrcholným dílem jsou Hudební prvky svatováclavské, které jej postavily do první řady všech našich kulturně historických pracovníků Dobroslav Orel zemřel 18. února 1942 v Praze - Dejvicích. Při oslavách 110. výročí položení základního kamene ronovského kostela sv. Vavřince byla 30. května 1947 odhalena na rodném domě Dobroslava Orla pamětní deska.

Antonín Culek

Narodil se v roce 1904 ve Školské ulici č.p. 170, pocházel z učitelské rodiny. Studoval na Univerzitě Karlově v Praze biologii a zeměpis. Sepsal a zveřejnil 40 pojednání z oboru geologie, paleontologie, biologie, geografie. Za svého života vytvořil rozsáhlou sbírku hornin, kterou převzal Ústřední ústav geologický v Praze. Sbírka ulit recentních plžů patří nyní Národnímu muzeu v Praze. Přes dvacet let působil jako středoškolský profesor a vychoval řadu budoucích přírodovědců. RNDr. Antonín Culek zemřel 14. července 1955 v Čáslavi.

 

A picture