Menu

 

Město Ronov nad Doubravou
Město Ronov
nad Doubravou

Antonín Chittussi

 

ANTONÍN CHITTUSSI *1.12.1847  †1.5.1891

rodokmen

galerie A. chittussiho

 

rodokmen rodiny Chittussi          Galerie A. Chittussiho

Ve válkách napoleonských byla Itálie zemí plnou neklidu a nejistoty. Neměla záviděníhodnou hospodářskou situaci. Vnitřní Antonín Chittussineurovnané poměry nutily jednotlivce různých řemesel a povolání, aby hledali uplatnění svých schopností za hranicemi vlasti. Tak přišel do Čech Ital Johan Chittussy. Jeho východištěm bylo severoitalské město Ferrara. Jeho zaměstnáním bylo kupectví. Jeho novým bydlištěm se stalo tenkrát malé městečko Ronov nad Doubravou.

Ital Johann Chittussy postavil v Ronově n.D. domek č. 115 a věnoval se dál kupectví. Na jeho příchod do Čech se zachovaly dvě památky:  Slovník italsko-německé konverzace a drobný lístek s rodovým erbem, který však nebyl nikdy znakem šlechtického erbpůvodu. Byl jen rodinnou kuriozitou, dovezenou ze severní Itálie, kde opatření rodinného znaku bylo častým zvykem. Zda tento v Čechách zdomácnělý Ital zasahoval již do veřejného života v obci, není známo. Víme, že Johann Chittussy záhy zemřel a ze čtyř jeho dětí se obchodu ujal dospívající syn Jan Chittussi, rozený v roce 1820. S živým zájmem si všímal událostí doma i ve světě, dovedl mluvit s náležitou gestikulací, uměl argumentovat, takže byl brzy v širokém okolí známou osobou. V příjmení Chittussy došlo ke změně koncového y na Chittussi v roce 1862, kdy se stal Jan Chittussi veřejně činným. 

Po převzetí obchodu si přivedl do Ronova n.D. svojí ženu. Stala se jí dcera hostinského Fialy z Rohozné Pavlína Fialová. V tomto manželství přišlo na svět pět dětí, z nichž čtyři zůstaly na živu. Bohumil, v pořadí čtvrtý, zemřel jako novorozeně. Nejstarším byl Antonín, pozdější český malíř. Narodil se v Ronově nad Doubravou
1. prosince 1847. rodný dům

Byl jediným synem a proto příklad a výchova otcova zasáhly nejvíce jeho. Od mládí počítán za rodového nástupce v obchodě byl dědicem vznětlivé, vybuchující povahy otcovy. Matka Antonínova, žena skromného vesnického původu, jednoduchá v názorech, byla protipólem otcovy životnosti. V ní se spojovaly vlastnosti člověka mírného a pevného, formovaného tvrdým životem Vysočiny, člověka se srdcem plným porozumění a obětování pro rodinu. Tato žena pomáhala k uklidňování temperamentního otce při jeho veřejné činnosti. Antonín začínal svoje prvé výtvarné pokusy jako řady umělců před ním i po něm. Byl dítětem s vrozeným nadáním. K jeho nejranějším s dodnes nám dochovaným kreslířským rozběhům patří drobné kresby lidských postaviček. Chittussi  - chlapec kreslil tedy již jako žák obecné školy, kterou navštěvoval v Ronově n.D. v letech 1853-1858.

Několik let na nižší reálce v Čáslavi bylo pro Chittussiho výtvarné nadání celkem nevýrazné. Již však reálná studia v Kutné Hoře byla pro něho prvým přínosem, kde osobnost tenkrát mladého malíře Františka Zvěřiny udávala první příklad.

Augusta KořínkováU mladého Chittussiho se tvořily k lidem vztahy v okruhu jeho raného života. V Ronově vyplývalo přátelství nejsilněji z příbuznosti s rodinou mlynáře Kořínka, jehož žena Barbora byla Antonínovou kmotrou. Podle dochovaných dopisů znamenala tato žena mnoho v údobí prvních Chittussiho výtvarných kroků. Dospívající Chittussi se blízce přátelil s mlynářovými dětmi, zvláště pak s dcerou Augustou. Její vlastenecké zanícení, zájmy literární a hudební našly souzvuk s myšlenkovým rozvojem mladého Chittussiho. V Augustě Kořínkové viděl, ve svém studijním věku, více než přítelkyni.  

Na konci středoškolských studií ještě nevěděl, že půjde uměleckými cestami, ale záhy vztah ke kreslení se stal více než pouhou zálibou. Svoje kresby a akvarely pilně shromažďoval. Jeho život v této době byl plný romantických myšlenek. Již ve věku 13 let se na kresbách objevil prvý pseudonym Demko Lichnický, který byl vystřídán někdy podpisem A C Ronovský, jindy Ferrarský. Takto střídavě propojoval tato odvozená jména pod své kresby po celé desetiletí v letech 1860 – 1870. Později zůstával většinou jen při iniciálách A C. Jeho signatura na krajinářských dílech je dnes většinou známa jako příjmení psané latinkou někdy skloněnou v protisměru.

Zřejmě pod vlivem rodiny váhal Chittussi se vstupem na akademii. A tak školním rokem 1865 – 1866 ho zastihujeme na studiích technických. Když byl v té době u rodičů v Ronově, zastihly ho zde rušné politické události. Východní Čechy byly 3. července 1866 svědkem bitvy prusko-rakouských vojsk u Sadové. Dvacetiletý Chittussi byl stržen těmito politickými událostmi. Ve svém rodišti vyvolal sám na svou pěst prudkou kontraverzi a šarvátku s pruskými důstojníky pro vyslovenou urážku českého národa. Byl za to pronásledován a ukryl se v zapadlé hájovně švihovské, kam byl narychlo a tajně odvezen s dětmi ronovského mlynáře Kořínka. Zděděný rodový temperament vytvořil z Chittussiho člověka horké krve, rychlého vzplanutí a věčného střetávání s okolím. V celém jeho životě i umění bylo vždy největší možné množství odporu proti falši, šosáctví a společenské přetvářce.

V roce 1866 vstupuje na malířskou akademii v Praze. Navazuje přátelství s Františkemúdolí řeky Doubravy Ženíškem, Jakubem Schikanderem, J.V. Myslbekem, Max Pirnerem, Mikolášem Alšem a dalšími.

Při vstupu na akademii měl určité kreslířské zkušenosti jako zaujatý samouk. Příprava a konečné studium figurativní tvorby byly na pražské akademii tenkrát jedinou možnou studijní disciplínou. Hlavním cílem výchovy tu byla kresba, zatímco malba byla zcela přehlíženým úsekem. V roce 1867 dostal Chittussi poprvé vysvědčení s dodatkem, že „tento absolvoval figurální kresbu podle sádry a předlohy s vynikající pílí a pokrokem.“

Mezi prací akademickou se hlásila ke slovu ona druhá složka jeho výtvarného úsilí. Jakoby z jiného pramene nabíraná inspirace proměňovaná v citové hodnoty vyššího řádu se objevuje v tomto sotva začatém díle lidová národní píseň.

Dva roky Chittussi kreslil a učil se na pražské akademii. V průběhu doby se snažil názorově orientovat. Jeho pražské údobí skončilo v roce 1868/69.

Po vzoru jiných mířil pln nadějí do Mnichova, kde doufal najít jiné poměry. Byl v tom i kus touhy po poznání prostředí v cizině; navíc ho lákala práce těch umělců, kteří měli zvučné jméno v evropském umění a vyučovali na mnichovské akademii. Vedením akademie byl přijat do technické třídy, výuka vyla zaměřena na zdokonalení zručnosti v kresbě, což Chittussi stále potřeboval. Jeho mnichovský pobyt trval pouze rok a nebyl doposud v Chittussiho biografii zcela objasněn. Byl by v Mnichově zůstal. Rodiče mu však oznámili, že musí nastoupit vojenskou službu. Antonín se snažil oddálit tuto náhlou a pro něho nežádoucí povinnost. Nakonec byla věc vyřešena za pomoci rodičů, kteří napsali svému švagru Schwartzovi. Ten jako důstojník v armádě vymohl od vojenského velení, aby Chittussi mohl nastoupit do Vídně jako jednoroční dobrovolník a přitom navštěvovat vídeňskou malířskou akademii. A tak se objevil v podzimu r. 1869 na dalším uměleckém ústavě. Více příležitostí než ve škole našel ve vojenském životě. Vzniklo tak velké množství příležitostných kreseb dokumentárního rázu, někdy se satirickým obsahem. I když se nedá mluvit o systematickém studiu, ale jen o ryze výtvarném zájmu v touze po práci, objevil se zde náznak Chittussiho krajináře.

V říjnu 1870 se Chittussi rozloučil s Vídní. Po krátkém pobytu v Ronově n.D. odjel do Prahy a vstoupil znova, tedy již po druhé, na pražskou akademii. Chtěl dokončit studia, a jelikož poměry na třech uměleckých školách našel stejné, dal přednost domácímu prostředí. Na případná studia v Paříži se nemohl zatím odvážit, protože k takové cestě a pobytu postrádal finančního zajištění. Na škole opakovaně docházelo ke střetávání mezi vedením školy a snahami studentů po ozdravění poměrů a obrodě akademické kultury. Mladí výtvarníci v touze vejít ve styky s veřejným děním vstupovali do jejího výtvarného oboru. Nový příliv mladých nastal právě v sedmdesátých letech. Vedle sochaře Myslbeka, malířů Pinkase a Tulky byl 9. února 1871 přijat i Chittussi do Umělecké besedy v Praze. Tam se stal jedním z nejaktivnějších členů. Navíc vědomí, že existují schopnější umělecké osobnosti, donutilo mnohé žáky k opětnému odchodu z akademie. Mezi nimi odešel znova v podzimu r. 1872 i Antonín Chittussi.

Následovala jeho studijní cesta do Uher, při níž spolupůsobila touha po poznání a snaha nalézt konečně zdravější impuls k vyšší tvořivé činnosti tradicionalismu. Mezohefyesm město se známým hřebčincem se stalo na čas Chittussiho domovem. Sem se již dříve přestěhoval strýc Schwarz s rodinou. U nich se Chittussi ubytoval a odtud vycházel do okolí. V jeho náčrtnících se to hemžilo lidmi i zvířaty. Vznikla studie anatomické stavby těl koní. Vedle se objevila kreslená i malovaná krajina jako nová programová složka díla. Chybí výraznější barevný akcent, ale do díla se vmísil náznak blížícího se rozuzlení, nacházet sám sebe. Zpáteční cesta z Uher v pozdním létě 1873 vedla Chittussiho přes Pešt a Vídeň na Slovensko.

Po návratu z uherské pusty do Čech nebyl Chittussi hotovým malířem. Neměl existenčního zajištění. Rozhodl se k novému vstupu na pražskou akademii do oboru historické malby. Začal tam tak v roce 1873 svůj třetí pobyt.

S rokem 1876 přišel i definitivní odchod Chittussiho z akademie. A. Chittussi a M. Aleš opustili školu po bouřlivých událostech, ke kterým došlo v tomto roce v Praze. V roce 1874 přišel do Prahy německý profesor Woltmann. Jeho výklady vycházely z tendenčních úvah o závislosti českého umění na umění německém. Došlo k veřejným studentským bouřím. Mezi hlavními původci těchto akcí zaměřených proti Woltmannovi byli Chittussi s Alšem. Ještě s jinými studenty napadli při nejbližší přednášce profesora Woltmanna výkřiky a vášnivým nesouhlasem. Po policejním vyšetřování studentských bouří vylo odsouzeno celkem 16 studentů. Aleš nastoupil 4 dny a Chittussi dokonce 5 dnů vězení.

Poté Chittussi nastoupil dráhu zcela nezávisle tvořícího umělce. Společně s Františkem Ženíškem si najali ateliér v domě architekta Antonína Wiehla na vltavském nábřeží. Chittussiho životní situace byla čím dále tím více tísnivější. Příčinou toho byl začínající finanční úpadek rodičů v Ronově. (V 90. letech dovršil úpadek vrcholu, rodinný dům byl prodán a otec zanechal zcela obchodování.)

Když byla vyhlášena soutěž na výzdobu Národního divadla, chtěl zkusit své síly. V době tak velké události to proto považoval za morální povinnost, aby se soutěže zúčastnil. Soutěžní návrhy Alše a Ženíška mu byly předem známy. Tak v přímé konfrontaci dovedl dobře odhadnout svoje naděje na umístění v soutěži a svou práci dále nerozváděl.

Po Woltmannově aféře se Chittussi seznámil s řadou literátů i veřejných činitelů. Získal tím možnost spolupracovat s některými s některými tehdejšími časopisy např. Květy, Obrazy života, Česká včela. Novinové kresby byly v určitém čase jen prací příležitostnou, plynoucí z nutnosti životní existence.

Prvá veřejná vystoupení přinesla Chittussimu nová přátelství. Seznámil se s Juliem Zeyerem, Jaroslavem Vrchlickým, J. V. Sládkem, Josefem Štolbou a Janem Lierem. Navštěvoval i rodinu politika dr. F. A. Braunera, s jehož dcerou Zdeňkou, pozdější českou malířkou, ho po léta pojil přátelský vztah, z něhož se vyvinula oboustranná láska.

Uvažoval o cestě do Paříže, kde doufal najít odpověď na otázky, které ho zcela zaujaly, ale politické události byly plny horečného neklidu. Po uzavření rusko-turecké smíru rozhodlo se Rakousko vojensky obsadit Bosnu- Hercegovinu. K této anexii byli povoláváni i vojáci z Čech. Mezi povolanými záložníky byl i Chittussi. Byl odvolán přímo na frontu. Náhlý přechod do válečného prostředí byl pro něho značným duševním utrpením, avšak stále pilně kreslil. V prosinci 1878 vystavuje v Praze poprvé samostatně kresby z Bosny.

V březnu 1879 odjíždí do Paříže. Na tuto cestu byl názorově připraven. Přesto ze strany hmotného zajištění nebylo vše tak snadné. Hlavní podporu získal od Vojtěcha Friče, bez jehož pomoci by se do Paříže nikdy nedostal. Na celý další vývoj jeho tvorby měla zvláště vliv malba malířů zvaných barbizonští. Malovali proti veškeré tradici volnou krajinu přímo venku. Jarní Paříž hostila již třicetiletého člověka, ale znova začínajícího malíře, jemuž nechybělo ono velké odhodlání, jaké nepoznal ještě nikdy předtím. Byl člověkem vysoké výtvarné inteligence a ta pomohla překonat všechny rozpory a nedokonalost minulých dob. V posledním desetiletí jeho života maloval jenom českou krajinu. Charakter krajiny vystihl zvláště v díle, jakým je Motiv z Českomoravské vysočiny (1882). Chittussiho přímý styk s Paříží trval s přestávkami osm let. Zažil úspěchy, ale i zklamání. Počátkem roku 1884 se vrací do Čech a maluje v Železných horách a okolí Prahy. O Vánocích maluje oponu pro ochotnický spolek v Ronově nad Doubravou.

V roce 1885 se rozchází se Zdeňkou Braunerovou a vrací se do Paříže, ale na podzim je už zase zpět. V Rudolfinu vystavuje 35 obrazů. V tomto čase maluje rozměrný obraz Údolí řeky Doubravky. O dva roky později podnikl ještě jednu cestu do Paříže, ale v létě se definitivně vrací.

Poslední čas jeho krajinaření začal tragickým zlomem v r. 1888. Chittussi vážně onemocněl a postupující choroba vyvolávala u dříve tak explozivního a životnéhohrob člověka bezmocnost, dušení deprese a uměleckou stagnaci. Začíná malovat svůj největší obraz Praha ze Strahova, který byl v roce 1889 vystavován, ale nelíbil se. Tuberkulóza se zhoršovala, léčil se pobytem v Tatrách.

Poslední měsíce před svou smrtí již téměř nemaloval. Umírá v Praze na Vinohradech ve svém bytě 1. května 1891. Pohřben byl 3. května 1891 na Vyšehradě.

V roce 1892 se konala první posmrtná výstava celoživotního díla v pražském Rudolfinu. Vystaveno bylo celkem 164 obrazů.

Na jeho rodném domě v Ronově nad Doubravou byla 30. srpna 1896 odhalena pamětní deska.

V roce 1961 byla v Ronově nad Doubravou otevřena Pamětní síň Antonína Chittussiho (dnešní Galerie Antonína Chittussiho, Čáslavská ulice čp. 309). Zdroj: Zdeněk Sejček - Mladý Chittussi

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Mapa Města Ronov nad Doubravou

MAS

Aktuální počasí

dnes, pátek 29. 3. 2024
déšť 15 °C 7 °C
sobota 30. 3. polojasno 16/7 °C
neděle 31. 3. slabý déšť 17/10 °C

Železnohorský region

železnohorský region

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

CZECHPOINT

czechpoint

Kudy z nudy

kudy z nudy

Návštěvnost

Celkem návštěv:

CELKEM: 1289776

mapa Města Ronov nad Doubravou

mapa Města Ronov nad Doubravou