Památky
Chittussiho náměstí
Náměstí je nazváno jménem zdejšího slavného rodáka, českého malíře - kraji náře Antonína Chittussiho. Rozměry náměstí jsou 120 m x 100 m. Jeho plocha je vymezena 27 domy s jednou prolukou po demolici dvou domů. Pravoúhlý tvar svědčí o tom, že bylo založeno se záměrem městského osídlení. Centrální budovou je kostel sv. Vavřince. V dolní části náměstí, v parku, stojí Pomník padlým z 1. světové války a kašna, při jižní straně kostela pak Mariánský sloup.
Park byl zřízen na náklady Občanské záložny v Ronově nad Doubravou v roce 1885. Stromy a keře z něj činily až do roku 1933 tzv. anglický park. Po architektonické úpravě byly zachovány původně vysázené lípy, javory a dva vzácné stromy, líska turecká (již se nedochovala) a dub svazčitý.
Kostel sv.Vavřince
Kostel sv.Vavřince Původní podoba kostela, o němž je zmínka již roku 1358, není známa. Sloužil až do roku 1847, kdy byl zbourán, a na jeho místě se ještě v témže roce započalo se stavbou kostela nového. Ten byl v letech 1849-1852 uveden do současné podoby a uvnitř postupně zařizován. Kostel je postaven ze smíšeného zdiva (kámen, cihly) ve slohu pseudobarokním. Má jednu loď a presbytář. Sakristie se nachází ve východním přístavku kostela. Za zmínku stojí fresky na stropě kostela, které maloval bývalý člen benediktinského řádu v Emauzích v Praze Jaroslav Major, architekt, sochař a malíř, žák Dona Desideria Lenze. Jedná se o kopie originálů italských malířů Frankassiniho a Grandiho, kteří namalovali výjevy ze života sv. Vavřince technikou fresky na strop stejnojmenného chrámu za hradbami v Římě.
Radniční budova
Radniční budovaDnešní radniční dům byl postaven v roce 1865 ve slohu pseudogotickém, což je stále patrné i přes generální opravu v 60. letech 20. století. Zatímco se řešení obecních záležitostí odbývalo v přízemí ve dvou místnostech vpravo, horní patro sloužilo ve 20. letech jako byt a ordinace lékaře. Později byly ve čtyřech horních místnostech školní třídy a ředitelna. Všechny přízemní prostory radnice se dnes využívají jako kanceláře městského úřadu. Horní patro má velkou zasedací síň a svatební síň.
Stavení č.p. 25 - unikát lidové architektury
stavební parcela č.25 Jedná se o domek ve Svatokřížské ulici, "který v české barokní architektuře lze nazvat nevšedním unikátem", jak jej přímo před objektem označil v roce 1959 historik umění V.V. Štech. Z památkově uměleckého hlediska je nejcennější částí průčelí s pozdně barokním štítem. Zednický mistr vkomponoval celé průčelí do čtvercového formátu, jehož diagonály se protínají v centru niky, jejíž zadní stranu zdobí nízký reliéf Panny Marie s Ježíškem. Nejvýše ve štítu je umístěn sluneční kotouč s personifikací obličeje. Po obou stranách niky dominují svou výškou postavy dvou mučedníků, sv. Vavřince a sv. Floriana. Sv. Vavřinec je místním církevním patronem, postava sv. Floriana byla na štítu vyobrazena po častých požárech.
Bílkova (Nečasova) vila - Galerie Antonína Chittussiho
Galerie A. Chittussiho Jedná se o vilu projektovanou sochařem Františkem Bílkem v roce 1932 a postavenou v Ronově n. D. v následujících dvou letech. Jejími majiteli byli Bílkův švagr, pražský lékař MUDr. Jaromír Nečas, a jeho manželka Ludmila Nečasová. Vila č.p. 309 v Čáslavské ulici je podélným trojtraktem o rozměrech 14,60 x 8,00 m, vestavěným do mírného svahu. Centrální prostor zaujímá čtvercová patrová hala, umělecky nejcennější část interiéru. Na ni napojil Bílek pět místností, z nichž každá byla samostatným obytným prostorem. Obdobná varianta se opakovala ještě v patře budovy. Z haly do prvního patra zaprojektoval Bílek dřevěné dubové schodiště, jehož zábradlí je mistrovým řezbářským dílem. Vila sloužila výhradně k letnímu pobytu. Neoddělitelnou součástí architektury jsou dva venkovní reliéfy: Hlava Kristova, bronz, 70 x 60 cm, a rozměrná luneta Jak čas utíká, terakota, 202 x 234 cm. V roce 1954 darovali manželé Nečasovi vilu obci Ronov nad Doubravou s tím, že se jedná o cenný památkový objekt, který by měl být v budoucnu využit ke kulturním účelům.
Bílkova vila není v současné době trvale otevřena.
Zámecká budova
Zámecká budova Jedná se o třípodlažní stavbu podélného tvaru s centrálním klenutým vchodem. Historie tohoto panského sídla se připomíná písemně poprvé v kupní smlouvě z roku 1664, která se zmiňuje o zámečku s kaplí sv. Barbory. Budova dřívějšího zámku byla stržena v roce 1823 a roku 1825 postavena nová, tzv. úřednická. Důkladná přestavba byla provedena až ke konci 19. století, kdy se stal zámek kromě hlavní zdi pseudogotickou budovou. V současné době zde sídlí Lesy České republiky, a.s.
Pomník padlým
Pomník padlým z první světové války je umístěn, jak už bylo uvedeno, v jižní polovině náměstí. Dominantní je hranatý pylon vysoký 1,95 m. Na přední straně nahoře čteme nápis: Z krve jejich květ svobody vzešel. Jména padlých jsou vytesána do obou postranních stěn. Jižní strana pylonu nese nápis: 13.5.26 zřízeno obětavostí občanstva. Součástí pomníku je pískovcová socha napolo sedící a napolo klečící dívky s rukama přiloženýma dlaněmi k obličeji. Pomník byl odhalen v roce 1926. Jako autor se uvádí A. Drajer, kamenický mistr z Chrudimi.
Socha Panny Marie
Socha Panny Marie Původně stála na dolním konci náměstí, roku 1870 byla přemístěna do horní části Zámecké ulice. Od roku 1908 je její místo před jižním vchodem kostela sv. Vavřince. Socha je vytesána do pískovce. Panna Maria stojí na kouli - planetě Zemi, kterou obepíná tělo hada, a má ruce sepjaté k modlitbě. Socha má kolem hlavy 12 pozlacených hvězd. Náboženská funkce a barokní původ jsou zřejmé.
Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa
Sochy umístěné v dolní části Zámecké ulice při dvou nárožích bývalých zámeckých zahrad jsou zhotoveny z pískovce a stojí na poměrně vysokých soklech. Reprezentují barokní sloh 18. století. Obci Ronov nad Doubravou byly věnovány opatem cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou Václavem Vejmluvou, který pozval do Čech italského stavitele Jana Santiniho-Aichla. Sochy měly původně sloužit jako výzdoba kamenného mostu ve Žďáru nad Sázavou, z toho však sešlo ve prospěch ronovské farnosti. Nauka o svatých udává u každého světce tzv. atribut, věcný prvek, podle kterého se jednotlivé postavy poznají a religiózně určí. Atributem sv. Jana Nepomuckého je kříž, držený oběma rukama úhlopříčně přes prsa, a kolem hlavy v polokruhu pět zlatých hvězd. Pro sochu sv. Prokopa je typický ďábel, kterého drží světec na řetězu. Výjev představuje symbol zkroceného zla.