Bytová výstavba v lokalitě "za starou poštou"
Vážení spoluobčané,
v posledním období se rozproudila velmi živá diskuse nad dlouho připravovaným projektem bytové výstavby za starou poštou, a to především ze strany těch, kterých se tato výstavba bezprostředně dotýká.
Abych mohl vysvětlit motivaci a kroky, které k tomuto záměru vedly, je nutné se vrátit hlouběji do minulosti.
Ronov nad Doubravou byl založen roku 1307 jako město „na zeleném drnu“. Pro jeho vznik bylo vybráno přirozeně spádové místo a město se stalo správním centrem regionu pod Lichnicí. Nikdy se sice nevyvinulo ve výraznou aglomeraci, přesto zde fungovaly hospody, obchody, lékař, instituce, byla zde zřízena škola a později i školka. Nejvíce obyvatel měl Ronov koncem 19. století, kdy zde žilo 1 890 obyvatel. Následně počet obyvatel kolísal mezi 1 600 a 1 700.
Významnou příležitost měl Ronov v 60. letech minulého století, kdy se rozhodovalo o umístění nového závodu DAKO a s tím související bytové výstavbě. K tomu však nedošlo. Od této doby město postupně ztrácelo na svém významu. Zastarávala infrastruktura, do které se dlouhodobě neinvestovalo, chátraly městské budovy a chyběla kanalizace – což je základní předpoklad rozvoje každého města.
Po roce 1989 se začal měnit životní styl obyvatel a nastal postupný úbytek populace. Vývoj počtu obyvatel v posledních letech je patrný z uvedené tabulky. Klesající počet obyvatel má přímý vliv i na stárnutí populace.
Počet obyvatel a věková struktura mají zásadní souvislost s rozpočtovým určením daní, provozem školky a školy i se zachováním základních služeb. Ronov nemá žádné jiné významné příjmy, jako jsou například skládky, jaderná elektrárna, turistický ruch či rekreační objekty. Jsme odkázáni především na daňové příjmy ekonomicky aktivních lidí a v neposlední řadě daně z nemovitostí.
V posledních letech jsme dokončili několik velkých a náročných projektů – kanalizaci, revitalizaci náměstí, opravu školy a tělocvičny či silniční průtah Ronovem. Tyto stavby dlouhou dobu výrazně zatěžovaly každodenní život občanů. Byly však nezbytné pro zlepšení životních podmínek a zvýšení atraktivity města. Nyní nastává chvíle, kdy bychom se měli snažit o to, aby se lidé do Ronova začali vracet.
Z minulosti městu zůstaly dvě problematické lokality – tzv. brownfieldy. První se nachází v prostoru staré pošty a za ní, druhou tvoří chátrající rozestavěný kulturní dům. Vzhledem k rozsahu nedávných investic není město schopno realizovat bytovou výstavbu z vlastních prostředků. Proto jsme uvítali zájem soukromých investorů, kteří jsou ochotni do těchto lokalit investovat.
V územním plánu jsou tyto plochy vymezeny jako smíšené obytné městské, tedy určené pro výstavbu rodinných i bytových domů. Tento typ zástavby zde navíc již dnes existuje. Z hlediska urbanismu není žádoucí umisťovat vyšší bytové domy do okrajových částí města. Naopak je žádoucí zachovat život v centru, ideálně v docházkové vzdálenosti do 15 minut.
Jsme si vědomi, že tento typ bydlení může přinášet i určitá negativa – například vyšší počet zaparkovaných aut, větší koncentraci lidí či částečnou ztrátu soukromí. Řada těchto problémů je však řešitelná. Na druhé straně dojde ke zlepšení lokality z urbanistického hlediska, příchodu nových obyvatel, zvýšení daňových příjmů a rozvoji služeb. To vše přináší život do města.
Je tedy na místě zvážit, zda chceme žít v rozvíjejícím se a prosperujícím městě, nebo zda tuto příležitost odmítneme – podobně jako v minulosti – a budeme přihlížet tomu, jak se z Ronova postupně stává vesnice. S tím by souvisel pokles cen nemovitostí. Bylo by nutné výrazně zvyšovat daň z nemovitostí, aby bylo možné udržet finančně náročný provoz školky, školy a údržbu města.
Padla také otázka, zda lze zaručit, že do Ronova přijdou mladé rodiny s dětmi. To zaručit nemůžeme. Co však zaručit můžeme, je to, že pokud budeme podobnou výstavbu dlouhodobě odmítat, město bude dále stárnout, daňové příjmy budou klesat, provoz školky i školy se bude omezovat, odejde lékař a zaniknou služby.
Projekt vychází z architektonického návrhu Ing. arch. Marka Janatky, Ph.D. Navržené bytové domy respektují stávající zástavbu staré pošty i bytových domů č. p. 418 a 474. Jeden dům je čtyřpodlažní, druhý třípodlažní s ustupujícím horním podlažím, aby působil opticky lehčeji. Investor se zároveň zavázal k opravě budovy staré pošty. Součástí projektu je také vybudování 28 parkovacích míst, což je nad rámec současné stavební vyhlášky.
Výškové uspořádání navrhovaných budov
Plošné uspořádání
Vizualizace domů
Sdělení architekta:
Podle územního plánu i logiky místa jde o území SM - smíšené obytné městské, kde jsou, skoro bych řekl nutné objemnější formy staveb, které budou dosahovat výškové úrovně okolních staveb, které se podílejí na prostorové tvorbě širšího centra města. Obecně je nutné území nepodvyužívat, zvláště v blízkosti centra. Pokud tímto způsobem bude narušena i ekonomika celého záměru, můžeme se dočkat celkově "levného" provedení, což bude pro utváření veřejného prostoru také negativní. Ve svém důsledku to bude mít vliv i na sociální skladbu lidí, kteří zde budou žít.
Co dodat na závěr?
Podobný projekt se připravuje také v místě rozestavěného kulturního zařízení. Je zřejmé, že i zde se objeví stejné typy námitek – obavy ze zvýšení dopravní zátěže, výšky budov, ztráty soukromí či vlivů na životní prostředí, včetně výskytu zvláště chráněných živočichů, jako jsou netopýři. Tyto námitky mají své místo ve stavebním řízení a musí být posuzovány v souladu se zákonem a odbornými stanovisky. Nesmí se však stát nástrojem k systematickému blokování jakéhokoli rozvoje města.
Pokud budeme každou změnu odmítat s poukazem na jednotlivé dílčí dopady, aniž bychom zohlednili celek a dlouhodobé důsledky, odsuzujeme Ronov nad Doubravou k postupnému úpadku. Město, které se nerozvíjí, ztrácí obyvatele, služby i finanční stabilitu. Následně zaniká škola, školka, lékař i základní občanská vybavenost a Ronov se nepozorovaně propadá na úroveň vesnice bez perspektivy.
Rozhodnutí, která dnes činíme, nejsou jen o jednom domě, několika parkovacích místech nebo o krátkodobém diskomfortu. Jsou rozhodnutím o tom, zda chceme Ronov jako živé, fungující město, nebo zda budeme pasivně přihlížet jeho postupnému vylidňování ztrátě jeho významu a budeme jen vzpomínat na svou minulost. Odpovědnost za tuto volbu neseme všichni.
Z pohledu dnešní doby je to úsměvné a naivní, ale takto si představovali naše město naši předkové
